SP Miami po dvou dnech

Američany obecně moc nemusím, tak nějak mi jejich chování nevyhovuje. Bohužel, ani organizace závodu není zrovna nejlepší... Jediné, co je tady hodně příjemné je počasí. Teplo, slunce, teplá voda, poměrně často i obstojný vítr.

Dostat se sem na závody není vůbec jednoduché a už vůbec ne levné. Letenky, ubytování, půjčovné lodě, motoráku, ubytování atd. Proto mě vždy dopálí, když příznivých povětrnostních podmínek nedokáže organizátor využít. Další věc, která mě tady trochu napružila je skutečnost, že startovné je zde zdaleka největší jaké jsem kdy zažil (300USD) a za tohle startovné je Laserům vyhrazeno jedno parkoviště a tři plastové kadibudky. To je vše. Není se kde převléct, není kde se schovat před nepřízní počasí, o sprchách, internetu či občerstvení ani nemluvě.

Další samostatnou kapitolou je závodní komise. První den ráno nádherně foukalo kolem 20uzlů, krásný stabilní vítr z moře. Jaké bylo naše překvapení, když jsme přišli do klubu, tedy pardon NA PARKOVIŠTĚ, a kluci místo závodění stále seděli na břehu. Prý se očekávají bouřky při přechodu studené fronty. Ano, očekávaly se. Kolem 3 hodiny odpoledne. Zajímavé bylo, že 49er dali do druhé hodiny tři pěkné rozjížďky. Ostatní třídy seděly na břehu. Pak nám trochu zapršelo, vítr se začal za frontou stáčet doprava a to byl ten okamžik, kdy jsme kolem 3 hodiny vyrazili na vodu. Po asi 20 opakovaných startech přišly na řadu holky a na 2. pokus to rozhodčí nechal jet, přestože množství lodí byla zjevně přes. (Místní rozhodčí má zvláštní zvyk. Místo všeobecného odvolání dává vždy AP, všeobecné jsme zatím neviděli.) No musel to nechat, neb soumrak se kvapem blížil. Navíc vypsal kurz W2, což je jen nahoru, dolů, nahoru. Parádní rozjížďka v utichajícím větru. Přesně se západem slunce holky projely cílem a na břeh jsme se dostali již téměř za tmy. Jak poznamenal holandský trenér, takové počasí by v Holandsku bylo považováno za jeden z nejhezčích jachtařský dnů v roce...

Dnes to nebylo o moc lepší. Kluci závodili dopoledne, nicméně když jsme tam dorazili o půl druhé, tak měli za sebou teprve jednu rozjížďku v pěkném 15ti uzlovém větru. Zase čekání, APčka, prostě místní klasika. Holky tedy daly jednu slušnou rozjížďku, nicméně vítr začal již malinko pulzovat a zeslábnul na cca 10-12 uzlů. Už nás ani nepřekvapilo, že ve slábnoucím větru rozhodčí vypsal druhou rozjížďku jako W2. Tedy opět jen dvě stoupačky a jeden zaďák.

A jak se dařilo Veronice? No, první den nic moc, dnes už o něco lepší. Zvláště v poslední rozjížďce to vypadalo dobře. Dobrý start, dobře prokličkovaná stoupačka, sedmá na první značce. Jediné co nevyšelo byl dojezd do cíle, kdy prošvihla poslední velkou změnu zleva a byla z toho nakonec 15cka. Zítra bude potřeba ještě trochu přidat. Podmínky jsou celkově velmi obtížné, vítr povětšinou děravý a přeskakující. Většina závodnic má velmi nevyrovnané výsledky a rozdíly jsou poměrně malé, takže šance na posun dopředu je stále slušná. Vyjímku tvoří první čtyři závodnice, zejména suverénně jedoucí Railey Page (USA). Veronika tedy zatím na průběžném 20.místě s dojezdy 34, 13, 15.

Tak zítra pořádně držte palce, máme v plánu 3 rozjížďky (opět :))) ).

Průběžné výsledky zde.