Rolex Big Boat Series

Pořadatel závodu Yacht Club San Francisco důmyslně vypsal letošní závody tak, že tento závod byl zároveň přípravným závodem pro většinu posádek Melges 32 na následující Mistrovství světa, které bezprostředně na tento závod navazovalo. Nejinak tomu bylo i pro nás.

Do San Franciska jsme přijeli téměř týden před závodem, abychom měli dostatek času na přípravu lodě, aklimatizaci a několikadenní trénink. Kdo již někdy v San Francisco Bay závodil, tak ví, že podmínky jsou zde opravdu tvrdé. Prakticky každý den po mlžném ránu přichází kolem poledne bríza o síle 20-25 uzlů, která v kombinaci s vodou o teplotě 13st.vytváří opravdu fyzicky náročné podmínky. K tomu všemu je ještě nutno přidat silné proudy, které po slavným Golden Gate Bridge dosahují rychlosti až 4 uzlů. Nicméně, pokud tady jednou jachtink okusíte, pochopíte, proč je tato lokalita považována za jednu z nejlepších na světě.

Po tvrdém tréninku pod vedením trenéra Bunnyho jsme nastoupili do závodu trochu unaveni, ale závod byl pro nás hlavně tréninkem, kde jsme měli vyzkoušet nové nastavení, starty, zvyknout si na proudy a na jízdu v poli. Nicméně, jak už to tak bývá, tak přišlo poměrně nestandartní počasí a nás čekal závod s nejslabším větrem v jeho 46-leté historii. Většinou nám foukalo „pouhých“ 10-15uzlů což je zda považováno značně podprůměrný vítr. To však bohatě stačilo na závodění, ale vrásky na čele všem dělala mlha, která se v těchto podmínkách ne a ne rozplynout. Proto bylo pro nás značně náročné hledat v mlze o viditelnosti na cca 100m start a poté následně bójky. Melges 32 nemá žádné navigační přístroje, o plotru ani nemluvě. Navíc v San Francisco Bay panuje poměrně hustý provoz komerčních lodí a tak nás překvapilo, že nás komise do těchto podmínek vůbec pustila. Určitě nikdo z posádky nezapomene na zážitek z 6. rozjížďky, kdy jsme se ještě s několika loděmi rozhodli jet vpravo od Alcatrazu, kde byl silnější proud a kam jsme ihned po startu zamířili. Ve velmi husté mlze jsme však jen vzdáleně tušili kde jsme a stále blížící se troubení evidentně něčeho velké nebylo příjemné. To že jsme někde poblíž plavebního kanálu jsme věděli a tak nás nepřekvapilo, když přijela komise a začala okolní lodě usměrňovat. Co nás ovšem překvapilo, že všem lodím přikázali obrat, nás však poslali rovně. Do toho se ještě vložil Bunny, který na nás řval ať okamžitě otočíme, nicméně dle bezpečnostních předpisů jsme byli povinni respektovat příkaz závodní komise. Jak se po chvilce ukázalo, tak pravdu měl Bunny, neb na rozdíl od komise měl na člunu plotter a tak jasně viděl, že jsme přímo uprostřed kanálu. Přímo za naší zádi se najednou vynořila příď kontejnerové lodi a nám nezbylo nic jiného, než rychle odpadnout a nechat ji projet. Loď nás minula zhruba o 50m, přičemž málem na druhé straně přerolovala bóji plavebního kanálu.

V závodě jsme měli horší i lepší chvilky, ale určitě jsme byli spokojeni s našimi starty a rychlostí, což byla doposud naše největší slabina. V poslední navigační rozjížďce jsme po ne úplně vydařeném startu od bójky museli podjet na rychlost jednu loď, ale s naší rychlostí jsme rychle vyrovnali krok s polem a podařilo se nám prvním dostat do oblasti silnějšího proudu a velmi rychle jsme podjeli celé pole a dostali se rychle do těsného vedení. To se nám podařilo udržet celou stoupačku, ikdyž nám na paty šlapali úřadující mistři světa Bliskem. Ti nás pak předjeli až na zaďák a my točili dole druzí. Tentokrát jsme se zase mi dopustili chybky v předpovědi proudu a na poslední stoupačku nás podjeli 4 lodě. Nicméně 5.místo v cíli pro nás bylo příjemné a rozhodně nás dobře naladilo na blížící se Mistrovství světa.

Konečné 24. místo z 27. nebylo nejlepší, ale vyzkoušeli jsme si spoustu nových věcí a zejména z hlediska nastavení lodě a práce posádky jsme se ujistili, že jdeme správným směrem.

Posádka Black Mamba

Náhradník: Petr Hrdlička

Trenér: Ian „Bunny“ Warren