První den v Japonsku

Cesta do Karatsu, dějiště Mistrovství světa Laseru Radiálu, proběhla celkem v pohodě. Jedinou nepříjemností cesty, kromě délky (22 hodin), byly velmi nepříjemné vibrace našeho Jumbojetu při startu z Frankfurtského letiště. Těsně po „odlepení“ tohoto obra od země se celý letoun roztřásl velmi silnými vibracemi. Nikdy jsem nic podobného v letadle nezažil. Naštěstí zhruba po 20s, kdy se zřejmě obnovilo správné proudění vzduchu kolem letadla, vibrace náhle ustaly a dále již let proběhl naprosto v pohodě.

Do hotelu jsme dorazili s Veronikou kolem 23h místního času a po malé večeři, jak jinak než stylové sushi, jsme šli spát. Časový posun devíti hodin dopředu udělal své, čili vstávání před devátou hodinou na snídani (o půlnoci středoevropského času) bylo opravdu náročné. Ani dnešní počasí není úplně ideální na naši aklimatizaci, jelikož je zde zrovna období děšťú a dnes to opravdu podle toho vypadá. Předpovídaných cca 120mm srážek tu určitě spadlo. Pro nás to znamenalo buď být na pokoji v hotelu a bojovat se spánkem, nebo se procházet v tropickém lijáku venku. Nakonec jsme si zdřímli jen hodinku po obědě a jinak jsme byli povětšinou venku skrz na skrz promoklí. Naštěstí je zde i přes déšť velmi teplo (a vlhko - více než jsme čekali :) ). Ovšem i tak náš imunitní systém dostal značně zabrat, zejména když jsme vlezli promoklý do silně klimatizovaných obchodů.

Jinak Karatsu je spíše menší městečko a rozhodně nevypadá jako výstavní město silné Japonské ekonomiky. Spíše naopak. Spousta zdejších domů je evidentně ve špatném stavu a ani malá rýžová políčka uprostřed městečka nenaznačují žádnou velkou prosperitu této části země. Pro nás to má celkem příjemný důsledek a to ten, že jídlo zde není příliš drahé, tak jak jsme se původně obávali. Zejména chutné Sushi zde lze koupit na každém rohu za příjemné ceny (z čehož mám velkou radost zejména já, neb je to mé oblíbené jídlo :) ).

Z hotelu to máme do klubu zhruba 20min. pěšky, ale od zítra by měli být k dispozici bicykly k zapůjčení, takže čas na přesuny se ještě výrazně zkrátí.

Zítra dopoledne si Veronika přebírá loď a já motorák (společně s jedním australským trenérem) a odpoledne se doufám dostaneme na první trénink.

Kdyby jste nevěděli, kde Karatsu leží, tak tady:

Zvětšit mapu