Co ta sranda stojí? Aneb olympijská kampaň na Laseru.

Diskuzní fórum dole pod článkem. Napište svůj názor.

Často dostávám stejnou otázku. Co tak stojí olympijská kampaň Veroniky? Na to mám jasnou odpověď – milion ročně, na Laser kampaň. Jste také v šoku jako většina lidí, kterým jsem to sdělil? Nicméně ihned dodávám, že rozhodně nemáme ten milión k dispozici, ale snažíme se naplnit program, který určitě tuhle hodnotu má a máme na to méně než polovinu těchto peněz...

Pojďme se tedy podívat podrobněji na co je potřeba taková spousta peněz. Nejdříve je potřeba si ujasnit, jaký rozsah má vlastně takový projekt. Profesionalizace sportu se nevyhnula ani jachtinku a rozjela se zejména po OH v Sydney 2000, kdy jasnou nadvládu nad tímto sportem převzala Velká Británie s do té doby nevídaným rozpočtem, a který po úspěších na OH nadále navyšuje a nyní se pohybuje v mnoha milionech liber. S tím také zavedly profesionální a perfektně organizovaný přístup k našemu sportu a vytvořili z něj nejúspěšnější anglický olympijský sport a stroj na medaile. Z toho samozřejmě těží marketingově, což přináší další prostředky atd. Ostatním národy, pokud nechtěli zůstat pozadu, na to museli reagovat a začít se chovat obdobně.

Pokud tedy v dnešních podmínkách chceme v olympijské třídě uspět, za což považuji jezdit pravidelně v top 10 na Světových pohárech, MS a ME, tak je potřeba se plně profesionalizovat a připravovat se stejně jako konkurence. Abychom se tedy postupně dostaly k číslům, tak zásadní číslo z hlediska nákladů bude pro nás počet dní na vodě. Pro nás to bohužel znamená cestovat do zahraničí k moře a dlouhodobě tam pobývat. Můj názor je, že minimum dní strávených na vodě pro výrazný kvalitativní růst je cca 130 – 150 (Martin Trčka se domnívá, že top týmy v počtu dní na vodě přesahu značně číslo 200). Je potřeba jezdit celoročně... Pokud započítáme cca 30 dní strávených někde na cestě, tak je jasné, že už není možné bydlet v autě polovinu roku, tak jak jsme na to byli dříve zvyklí. Samozřejmě po celou dobu potřebujete všude vláčet i osobního/týmového trenéra, bez kterého to už opravdu nejde. Zbývající dny strávíte fyzickou přípravou, kvalitní regenerací a odpočinkem. Mít zaměstnání, či náročnější studium je velmi prakticky nemožné.

Tak tedy co stojí průměrně jeden tréninkový/závodní den na vodě (počítáno na dvě osoby - závodník+trenér)?

• ubytování dvě osoby – 50 EUR

• strava – 30 EUR

• PHM člun 10 EUR

• další náklady (posilovna, popl. klubu, parkovné...) 18 EUR

• plat trenéra (sazby jsou cca 150 – 350 EUR) , počítejme toho nejlevnějšího, tedy 150 EUR

Celkem tedy 258 EUR = cca 6700kč, vynásobeno 140 dny = 938 000kč.

Vida, máme 90% budgetu z našeho milionového rozpočtu utraceno a to jsme se ještě nedostali k dopravě, startovnému, materiálu...

Doprava:

Počítejme 7 cest, dva tisíc kilometrů tam a zpět. To nám dělá 14tis. kilometrů, cestovné s amortizací cca 7kč na kilometr = 98 000kč. Dvě letenky na MS za 50 tis. Celkem doprava 148 000kč.

Startovné:

Cca 6x160EUR na Svět. pohárech, ME 210 EUR, MS cca 600EUR (vč. povinného charteru Lasera) = 1710 EUR = 44 000kč.

Materiál:

To je dost individuální záležitost, ale počítejme hlavní položky při kampani na Laseru, tj. jednou min za 4 roky nová loď (čtvrtina ceny na rok cca 40 tis), 4 plachty = 50tis., jeden spodek stěžně, dvě špičky = 15tis., nějaké ty drobnosti kolem za řekněme 30tis. Dohromady tedy 135 000kč.

Když to tedy shrneme tak ty nejzákladnější náklady jsou:

• vlastní náklady na „dny na vodě“ - 938 000kč

• doprava - 148 000kč

• startovné - 44 000kč

• materiál – 135 000kč

Na kalkulačce vychází nemilosrdně 1 265 000kč. Tedy jak je vidno, byl jsem příliš velký optimista když jsem tvrdil, že milion by měl stačit. Také je nutné podotknout, že dnešní profesionalizace dostoupila takové úrovně, že v podstatě všichni sportovci již potřebují specialistu na fyzickou přípravu, zejména na fyzicky nejnáročnějších třídách jako RS:X, Laser. Dále potřebujete fyzioterapeuta, případně psychologa. Bohužel u nás stále nefungují žádná centra vrcholového sportu, která by dokázala zajistit alespoň tento servis, který je univerzální pro všechny sporty a tak si to musí každý řešit a financovat individuálně.

Dalším okolností, kterou jsem nezahrnul do rozpočtu je fakt, že i sportovec musí někde bydlet, jíst, zkrátka má i chvilkami normální život, musí z něčeho žít. Tedy započítáme-li i tyto „nepřímé výdaje“, tak se nejspíše dostaneme až někam k milionu a půl.

Jak tedy vyjdeme s tím málem, co dostaneme od ČSJ, MŠMT, MV a kamarádů-sponzorů?

Tedy začněme od čísla, co jsme spočítali, 1 130 000kč. To je moc. Kde tedy ušetřit? Samozřejmě můžeme rovnou zapomenout na různé specialisty jako fitness trenér, psycholog, fyzioterapeut. Budeme doufat, že to nějak zvládneme sami, tělo (i hlava) to vydrží a neukončí předčasně naši kariéru a nenabouráme cestou naše nepojištěná auta a lodě (to už se fakt do rozpočtu nevešlo).

Bohužel jednou z největších položek je plat trenéra, tedy to je logicky další věc kde se budeme snažit ušetřit. Je několik řešení. Buď se s někým spojíme (to je dobrá varianta, ale musíme se obvykle porozhlédnout někde v zahraničí), trenéra rovnou škrtneme (ta nejhorší varianta, bohužel u nás nejpoužívanější, znamená to mnohem delší a dost nejistou cestu na vrchol), nebo najdete jinou cestu jak trenéra motivovat (to je moje varianta, kdy mojí odměnou je zvyšování zkušeností a radost z úspěchů Veroniky). Tedy v našem případě škrtnu pouze plat trenéra, cca 500 000kč. Dostáváme se s rozpočtem na 760 tis. To je pořád moc. Tedy další možností jak „ušetřit“ je nepočítat amortizaci auta (auto nám třeba koupili rodiče, platí nám pojištění a servis, takže tam jen lijeme naftu). Úspora 50tis. Pak si koupíme o jednu plachtu méně, vydrží nám jedna špička, sem tam přespíme v autě a občas někoho svezeme na závody a tím ušetříme dalších cca 60tis.

Po všech možných úsporách, snížení komfortu, riskování se svým zdravím, bez jakéhokoliv pojištění (havar.poj. auta, životní pojištění, pojištění lodě atd), omezením se na „levnější“ lokality tréninku, se stejně nejsme schopni dostat na čásku nižší než 650 000kč na rok. A to si jestě musíme nějak vydělat na živobytí, tj. někde pracovat, minimálně jezdit na velké lodě se sponzory, nechat se platit v nějakém týmu apod. To sice nezní nijak strašně, ale musíte si stihnou vydělat potřebné peníze na živobytí během zbývajících cca 150 dní, kdy netrénujete, či nejste na cestě. A zrovna v listopadu až lednu, kdy máte čas se zrovna moc jachtink neprovozuje. Navíc vás to připraví o čas, který jako vrcholový jachtař potřebujete k odpočinku, k stěžejní části vaší zimní fyzické přípravy a neposlední řadě i o čas potřebný na plánovaní a logistiku celého tohoto cirkusu.

Tedy víme jaké jsou výdaje, teď tedy k příjmům. Jaká je jejich struktura? Zřejmě zcela logicky hlavní část by měla pocházet ze sportovního svazu, tedy v našem případě z ČSJ. V tomto ohledu je situace naprosto tristní, neb stát (potažmo Ministerstvo školství) na sport víceméně kašle a Sazka, jako teoreticky hlavní zdroj financí pro český sport svoje peníze „prosázela“ při stavbě nádherné Sazka Arény (bohužel zrovna na jachtink se moc neužije), se potácí na hraně bankrotu. ČSJ tedy má velmi omezený rozpočet pro reprezentaci. Naštěstí se daří aspoň provozovat čluny, takže trenéři-nadšenci nemusí veslovat na pramičce. Průměrně úspěšný reprezentant si tedy od svazu přijde na cca 100 – 200tis.kč (budget, výkonnostní odměna, dotace na MS a ME). Tím pádem zbytek (300 - 400 000kč) musíte zatáhnou ze svého. Pokud nepocházíte z bohaté rodiny či nevedete nějakou časově nenáročnou a vydělávající firmu, tak musíte hledat sponzory.

Sponzoři to je ovšem další úskalí, neb vzhledem k současnému téměř nulovému marketingovému potenciálu českého jachtinku, je téměř nemožné sehnat klasického sponzora. Tudíž se musíte obrátit na kamarády, kteří vám fandí a rádi nějakou korunou přispějí, nebo po vás sponzoři budou požadovat nějaké protislužby. To jim samozřejmě nelze zazlívat a tak budete muset obětovat dalších několik svých volných dnů pro účely sponzora.

Jak je vidět, tak větší část vaší kampaně budete muset platit ze soukromých peněz, tudíž se musím připojit k názoru trenérů Nováka (trenér Sáblíkové) a Záhrobského, že při dekorování českých sportovců na MS či OH by měla na stožár stoupat vlajka sponzora, nikoliv česká a místo hymny by měli znít reklamní slogany. To ovšem není úplně možné, tak tedy aspoň touto cestou děkuji těmto sponzorům, kteří nám aspoň částečně umožňují žít náš sen. A to úspěšně reprezentovat na Olympijských hrách 2012.

Sezóna se Veronice rozběhla dobře, na SP v Miami dojela čtvrtá a na SP na Mallorce dokonce druhá. V této chvíli se připravujeme na další Světový pohár v Hyeres. Vrcholem je pak ME a MS (Tallin a skotský Largs). Bohužel se nám zatím nepodařilo na straně příjmu naplnit ani těch minimálních 650 tis. a tak stále hledáme další zdroje. Pokud se nám to nepovede, tak budeme zřejmě muset v září předčasně ukončit sezónu, což omezí zimní přípravu a přímo ohrozí další sezónu. Sezónu velmi důležitou, neb v prosinci 2011 se jede kvalifikace na OH v australském Perthu. Pokud by tedy někdo chtěl pomoci, jakýmkoliv způsobem, velmi to uvítáme.

Jsem si vědom, že jsem se dopustil mnoha zjednodušení, ale musím konstatovat, že jsem se velmi přiblížil reálným číslům naší kampaně. Také v článku vyjadřuji své soukromé názory, které mohou být do značné míry subjektivní.

Autor Jakub Kozelský – trenér Veroniky Fenclové, konzultováno s Matinem Trčkou, naším dlouholetým reprezentantem a dvojnásobným olympionikem

Příště se zamyslíme nad sociálními dopady na sportovce v takto podfinancovaném sportu a dlouhodobou udržitelností výkonnosti českého jachtinku s takto nastaveným financováním a s ním souvisejícím systémem přípravy reprezentantů a nové generace.